Nespadlo by to. Ale na soutěži by to neprošlo, není to dotažené, nesedí to, mezi trámky nesmí být žádná škvíra,“ ukazuje tesařský mistr Milan Široký dílo svých učňovských svěřenců, zmenšeninu komplikovaného krovu z pěticentimetrových trámků. Jsme v dílnách Střední školy stavebních řemesel v Brně-Bosonohách a soutěží má Široký na mysli přehlídku České ručičky. Učni se právě připravují na krajské kolo klání, které před dvanácti lety vymyslel ředitel jejich školy Josef Hypr ze zoufalství nad tím, že se mu na tesaře, truhláře, klempíře, pokrývače, instalatéra nebo kominíka hlásí mnohem méně dětí, než by mohl přijmout.

České ručičky mají mladým lidem, jejich rodinám a veřejnosti vůbec ukázat, že řemeslo je prima věc a řemeslník machr. Žádný boom zájmu o učební obory sice České ručičky nezpůsobily, ale každopádně jde o pokus, jak v Česku získat učně po dobrém. Ten vynikne zvlášť v době, kdy kraje chtějí děti do učení nahnat po zlém, zavedením takzvaného cut-off score, tedy minimálního počtu bodů ze státních přijímacích testů na střední školy, který by části dětí zavřel cestu na populárnější maturitní obory.

 

Celý článek: